NÁPADY – sbírejte inspiraci.
V této fázi můžeme vymýšlet tvořit a shromažďovat nápady, možná i trochu bláznivé, ale nikdy nevíte, který z nich povede k něčemu smysluplnému. Je ro úžasná tvořivá fáze, ve které se ale také můžete ztratit, a stále dál hledat nové a nové skvělé nápady. Také je tu riziko, že se příliš rozptýlíte, nebo že vám obdivování druhých vezme sebevědomí. Když budete hledat např. narozeninové dorty, najdete tak úžasná díla, že se vedle toho ten vás dortík bude zdát až příliš obyčejný. Přitom vaše rodina, která neviděla ty internetové kreace, z něj bude nadšená a nebude chápat vaši nespokojenost.
Brainstorming neboli bouře nápadů spočívá v tom, že skupina lidí vymýšlí a zapisuje nápady a myšlenky. Je potřeba vyhnout se posuzování a hodnocení, protože těmi se tvořivý proces brzdí. Dáse předpokládat, že nápady ostatních podnítí i moji mysl a vymyslím věci, na které bych sama nepřišla. Podstatou branstormingu je oddělení tvořivé fáze, která vede k rozbíhavému a plodnému stavu mysli, kdy vymýšlíme spoustu nápadů, a fáze hodnotící, kdy naopak nápady hodnotíme, posuzujeme a zužujeme výběr.
Brainwrighting je podobný, ale nápady se zapisují.
Volné psaní na papíře i v počítači. Dejte si čas a pište, nemusí to mít hlavu ani patu, nikomu to nemusíte ukazovat, jen rozvíjejte myšlenky, které máte. Já ráda píšu na klávesnici. Rychle zapisuju, co mě napadne, nic nehodnotím, nesnažím se o žádnou literární úroveň, prostě jen zapisuju, co se v mozku vynoří. Ani to po sobě pak nečtu. Jen když se objeví nějaká sůležitá myšlenka, tak si ji zvýrazním, abych ji zkopírovala ještě předtím, než to celé smažu.
Nápady je třeba také nějak zaznamenat nebo někam uložit, abychom se k nim mohli vrátit. Papírové desky, složka v počítači, oblíbené položky v prohlížeči, jakékoliv místo, kde víme, že jsou nápady uložené a můžeme se k nim vrátit.
Rizika: ztratím se v těch nápadech, bude toho prostě moc, moje pozornost se roztříští. Například když budu chtít uháčkovat dítěti medvídka a začnu hledat na pinterestu (nebo obecně na internetu), najdu takové množství návodů, že mě to paralyzuje a budu mít problém si vybrat.
To může být tím největším úskalím této fáze – že do hledání perfektních nápadů zabřednu natolik, že se k práci na vlastním projektu už nedostanu nebo ztratím motivaci.
Něco podobného se mi stalo, když jsem chtěla připravit online kurz angličtiny. Můj syn mi ukázal pár skvělých aplikací, které fungovaly i na mobilu, a já jsem si se svými vlastními nápady připadala jako opožděná a naprosto mimo. Úplně mi to vzalo chuť v projektu pokračovat, i když jsem si rozumově zdůvodnila, že ne každý chce aplikaci na mobil, že máme různé učební styly a že svoje metody už vyzkoušené a ověřené mám.
Pokud se vám něco takového stane s vaším projektem, budu vás povzbuzovat, abyste vytrvali a nevzdávali to. Ať se snažíte o cokoliv, můžete se spolehnout, že přijdou slabší chvilky. Právě v těch je důležité vydržet. Pokud máte pocit, že nějaký projekt ve vašem životě nedává smysl, je ok ho ukončit. Ale počkejte s tím na dobu, kdy se budete cítit silní. Pak to bude vědomé rozhodnutí o ukončení čehosi, nikoliv útěk.