Limity

LIMITY/HRANICE – identifikujte okolnosti, které vás mohou blokovat nebo zpomalovat
Znamená to identifikovat hranice a všechno, co mě může brzdit.
Hranice jsou velmi důležité, a taky je v životě velmi často využíváme. Příkladem je plot okolo zahrady. Přesně vymezuje, co je moje, za co mám zodpovědnost, kde jsem vlastníkem a správcem, a okolní prostor, o který už pečuje někdo jiný. Nejasně vymezené hranice mohou vést k nedorozuměním a konfliktům. Někdy jsme ale na rozostřené hranice zvyklí a vítáme je, třeba hranice mezi nocí a dnem. Svítání a soumrak nějakou dobu trvá, jsme na to zvyklí a považujeme to za normální a správné.
Hranice definujeme v prostoru, čase nebo kvalitě.
V prostoru např. hranice pozemku, dělící čára mezi mojí a tvojí polovinou psacího stolu. Některé hranice jsou stěží viditelné, např. hranice osobního prostoru kolem mého těla, kam si jen tak někoho nepustím. Když budete dělat permakulturní návrh nějakého pozemku, tak jeho hranice budou jedna z prvních věcí, na které budete chtít znát odpověď.
V čase – kolik hodin věnuju tomu a tomu? Kolik hodin trvá pracovní doba, fotbalový zápas, divadelní představení, kolik času jsem ochotná věnovat dobrovolnictví, dokdy chci dokončit ten a ten projekt. Někdy je spíš pocit, kdy si říkáme, že něco už trvá příliš dlouho nebo naopak to bylo až příliš rychlé ve srovnání s naším očekáváním.
V míře nebo kvalitě například tehdy, když vařím polévku a je nedosolená. Přidávám sůl a ochutnávám. V určité chvíli si řeknu: ok, teď je to tak akorát. Nevím, kolik soli jsem tam dala, ale vím, že už jsem dosáhla té hranice slanosti, o které mi můj jazyk říká, že je ta správná.
Kromě přirozených hranic je dobré podívat se na to, co by mohlo mému projektu překážet, bránit a brzdit ho. Když se rozhodnu omezit sladkosti, možná to pro mě bude náročné, pokud se u nás doma hodně peče a nakupuje se hodně bonbónů, čokolád a podobných lákadel. „Limitem a brzdou“ se klidně může stát i milující babička, která dělá tak skvělý štrůdl, že se mu prostě nedá odolat.


Analýza rizik – spoustě rizik se dá předejít nebo zmírnit jejich následky, když s nimi včas počítáme. Není to příjemná úvaha, ale je velmi užitečná. Dělá se tak, že si sepíšeme:
a) co všechno se může pokazit,
b) jak moc velký je to průšvih,
c) jak tomu můžu předejít,
d) co udělám, když se to přesto stane


Ukažme si to na nenáročném příkladu přípravy večeře:
– nemám nějakou surovinu – můžu ji vynechat, nahradit, dojít ji rychle koupit, nebo požádat o pomoc/nákup někoho druhého. Předejít tomu můžu tak, že se pravidelně píšu nákupní seznam, abych na nic nezapomněla. Nebo mám pro jistotu nějaké zásoby v mrazáku nebo ve špajzu.
– nejde proud nebo plyn, takže nemůžu vařit – stává se mi to tak málokdy, že se tím nezatěžuju. Pokud by to nastalo, bude k jídlu nejspíš namazaný chleba.
– zdržím se někde a nestíhám – sleduju hodinky, abych byla doma včas. Když vím, že to nestihnu, zavolám partnerovi a domluvíme se na náhradním řešení, buď uvaří on nebo cestou něco koupím nebo bude večeře později nebo bude něco jiného, rychlejšího.
– spálím jídlo – předejdu tomu tím, že se nebudu věnovat něčemu, co odvádí moji pozornost (třeba koukání na seriál), nebo si nastavím budíka, abych šla jídlo včas zkontrolovat. Kdybych i přesto jídlo spálila, jako záložní řešení je u nás třeba varianta fazole z plechovky, protože ty mám doma vždycky.
– strávníci to jídlo nechtějí nebo přijdou už najedení – hotové jídlo putuje do ledničky a sníme ho zítra.