Co je sociální permakultura?

Pokud je permakultura etickým přístupem k uspokojování vlastních potřeb, co je pak sociální permakultura? Uspokojování potřeb nejen svých, ale i ostatních lidí, nejen sám, ale spolu s ostatními lidmi. Spokojený život ve skupině nebo skupinách, kde existujeme.

Vnímám dva směry: s lidmi a pro lidi.

S lidmi znamená, že hledám způsoby, jak fungovat s lidmi tak, aby všichni byli spokojeni.

Pro lidi znamená, že hledám uspokojení těch potřeb, které bez ostatních lidí naplnit nedokážeme – sounáležitost, respekt, láska, pocit bezpečí, seberealizace.Kdyby všechno mezi lidmi fungovalo ke vzájemné spokojenosti, nebylo by třeba zabývat se metodami práce ve skupině a se skupinou. Ale ono to dost často nefunguje. Myslíme si, že když lidé mají dobrou vůli, tak že to stačí k úspěšné spolupráci. Realita nás pak přesvědčuje, že to je málo. Když vázne komunikace, lidé mají rozdílné představy, směřují různými směry, zastávají jiné hodnoty, pak dobrá vůle je důležitou, ale nikoliv dostačující podmínkou.

Když si za příklad vezmeme provoz na silnici, tak se jistě shodneme na tom, že je důležité, aby byli řidiči i chodci vůči sobě ohleduplní. Přesto se ale hodí mít a dodržovat určitá pravidla – třeba to, že auta jezdí po pravé straně a chodci chodí hlavně po chodníku. Pravidla chování na silnici nám přijdou natolik normální, že se nad nimi zvlášť nepozastavujeme, nebudí v nás žádné zvláštní pocity. Tak to také má být. Když to funguje, tak k čemu emoce?

Na tomto webu najdete řadu metod a způsobů fungování, které můžete použít jak ve skupině nebo pro sebe sama. Dobrá vůle zúčastněných je důležitá, projevuje se třeba právě v tom, že lidé jsou ochotni vyzkoušet něco nového, co jim pomůže lépe fungovat.

Pokud někde dobrá vůle chybí, lidi se hádají, narůstají konflikty a klesá ochota lidí domluvit se a spolupracovat, tam může kterákoliv z těchto metod selhat. Ne proto, že by nebyla dost dobrá, ale pro, že ji lidé budou bojkotovat. Pohybovala jsem se v různých skupinách a pokud tam byl skrytý vzdor, konflikty nebo boje, pak se vždycky dal najít způsob, jak cokoliv bojkotovat. Proto když se mě někdo zeptá, jestli je důležitější výkon nebo vztahy, neumím odpovědět. Potřebujeme obojí. A dokážeme obojí. Všichni (doufám) máme zkušenost se takovou spoluprací, kdy se práce vykonala a zároveň spolu lidé i pak byli rádi. Napadá mě příklad konference, kde jsem byla jako dobrovolník. Pak jsme si ještě šli sednout na pivo, což byl příznivý znak toho, že spolu chceme být i poté, co jsme spolu pracovali.