Permakultura je záměr uspokojovat naše potřeby při zachování zdrojů, které máme (tedy přírody a lidí). V centru permakultury je etika, tři etické principy:
Péče o přírodu možná spíš než péče by se hodilo slovo ochrana. Ochrana přírody před vlivem nás, lidí.
Péče o člověka – chceme naplňovat své oprávněné potřeby jídlo, voda, střecha nad hlavou, sounáležitost … Oproti tomu existují touhy, které nejsou nezbytné, ale dělají život hezčím. Rozdělení mezi touhou a potřebou je podle mě v tom, jak v nás vznikají. Najíst se je zcela jistě potřeba, přichází sama, nemusím ji podporovat reklamou nebo k ní druhého člověka motivovat. Naopak když si chci koupit něco, co je zrovna v módě, třeba plastového poníka, je to touha. Kdyby nebylo reklamy, tak o existenci té věci nemám tušení a netoužím po ní.
Hranice mezi potřebami a tužbami je velmi nejasná. Například u pití. Když mám žízeň, tak potřebuju vodu a ta by mohla k uspokojení potřeby stačit. Ale my sníme o oroseném pivě. Je to touha? Možná, že ne. V některých situacích voda nestačí, protože nedoplní úbytek minerálů při pocení, ale pivo ano. Takže touha nebo potřeba?
Limity a spravedlivé sdílení. Tento princip vychází z toho, že zdroje planety jsou omezené, takže když roste zároveň i počet lidí, i jejich spotřeba, musí to někde skončit. Naráží to ale na strach o naše práva. Co když nám někdo bude určovat, kolik smíme mít dětí nebo kolik si toho můžeme koupit? To samozřejmě nechceme a bylo by to i v rozporu s permakulturou a s etickým principem péče o člověka. Evidentně tu hledáme nějakou míru rovnováhy mezi tím, co chápeme jako své právo, a tím, co unese naše planeta.
Permakultura se obvykle spojuje se zahradničením a pěstováním jídla, což je správné, ale neúplné. Zpočátku se skutečně věnovala hlavně získávání potravin bez ničení životního prostředí. Ale nyní se její přístup promítá i do řady dalších odvětví, např. stavění domů, zdraví, vzdělávání nebo fungování celých komunit. Pokud jsou destruktivní zemědělské praktiky symptomem společnosti, která kráčí směrem ke svému zničení, pak je tato destrukce něčím, co se projevuje i v ostatních oblastech života a tedy i v nich má permakulturní přístup.
Permakulturní přístup je vlastně etický postoj, který se řídí třemi výše uvedenými principy. To, jaké metody, postupy, techniky nebo nástroje použijete v určité situaci, to je pak vaše svobodné rozhodnutí. Permakultura není ani tak nauka, kterou se máme naučit, ale spíš etický postoj, který se má stát naší druhou přirozeností.