Trapnost velikonoc

Každý rok se kolem Velikonoc začnou objevovat jarní dekorace, kytičky, zajíčci, vajíčka a samozřejmě i pomlázky. Nesnáším tuhle trapnou a urážlivou velikonoční „tradici“. Tradice bývala taky chodit do kostela, koupat se na zelený čtvrtek v ledové vodě, polykat posvěcené kočičky pro zdraví nebo držet půst. Nic z toho se mužům dělat nechce. Ale jakmile dojde na pomlázku, tak mají pocit, že by byly ošizeni, kdyby se jí vzdali.
Jako žena to cítím jako trapnost. Nejen vůči mně, ale i za to muže, který si bůhvi co dokazuje. Fakt? To je to nejlepší, co dokáže? Fakt mám být potěšena tím, když mně někdo otravuje s tímhle protivným zvykem?
I kdyby to bylo jen symbolické, tak je to hloupé, trapné a ponižující pro obě strany. Možná se to může zdát roztomilé u malých chlapečků, kteří jen tak opatrně pohladí pomlázkou maminku po zadku. Jenže ti kluci vyrostou a zesílí. Přestane to být roztomilé.
Bohužel často to není jen symbolické, často musí dívky a ženy vydržet dost bolesti i fyzické. Což se znevažuje – vždyť je to jenom jednou za rok, že jo? Jednou za rok je v pořádku, aby opilý chlap beztrestně zbil ženu? To jako vážně?
Jak by se muži líbilo, kdyby ho jeho žena směla beztrestně zbít? Zejména kdyby byla posilněna alkoholem a nijak ho nešetřila, zvlášť kdyby byla povzbuzována ostatními ženami stejně posilněnými. Jednou za rok ty „milovníky tradic“ poučit v tom, že násilí je násilí, ať už se mu dá jakákoliv nálepka. Jejich bolest pak odmítnout jako banalitu, vysmát se jim za to, že odmítají tradice, udělat si legraci z jejich jelit. No, vlastně, proč to ne? Vzít pomlázky a společně jít těm největším výtečníkům ukázat, o co ve skutečnosti jde. Aby taky okusily „povinné“ ponížení, schválené násilí a ukázku toho, co obnáší zneužití fyzické síly.
Kam by to ale vedlo, kdybychom měli přijmout „pravidla hry“ a začali násilí oplácet? Ve vzájemný boj?
Boj je drahý. Spousta se toho při něm zničí. Nejen ty materiální věci, ale zejména vztahy, důvěra, ochota spolupracovat. Vidíme to teď třeba na Ukrajině. Kromě hmotného majetku se ničí lidské životy, ztrácí se potenciál všech zúčastněných, místo užitečné práce se ztrácí čas bojem nebo přípravou na něj. Bohatství a prosperita se rodí ze spolupráce. Jak můžu spolupracovat s někým, kdo vůči mě projevil násilí? Jak mu můžu věřit? A hlavně, jak ho můžu milovat?

Doufám, že tohle legalizované násilí co nejdřív skončí. Ne kvůli sobě, moji muži tenhle trapný zvyk ignorují, ale kvůli společnosti. Chci žít ve společnosti, která odmítne jakoukoliv formu násilí. A pomlázka je symbolem a nástrojem násilí, ať už je jakkoliv opentlená a ospravedlňovaná manipulativními kecy.

Publikováno
V rubrikách BLOG

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *