Stephen M.R.Covey – Důvěra: jediná věc, která dokáže změnit všechno

Důvěra: jediná věc, která dokáže změnit všechno je kniha od Stephena M.R.Coveyho, amerického řečníka, lektora a spisovatele. Je synem Stephena R. Coveyho, který je i u nás znám svými knihami o sedmi návycích produktivních lidí. Česky kniha vyšla v roce 2008 v  nakladatelství Management Press.

Hlavním tématem knihy je důvěra. Ve světě byznysu je důraz na měřitelné ukazatele, ale důvěru moc měřit neumíme a proto ji někdy podceňujeme. Covey ukazuje, že důvěra nebo její nedostatek má vliv nejen na naše pocity, ale i na finanční ukazatele. Tam, kde chybí důvěra, tam totiž fungují jiné, formální způsoby, jak se “pojistit” a ty vyžadují peníze i čas.

Autor také ukazuje cesty, jak důvěru zvyšovat. Důvěra se podle něj skládá ze čtyř části: integrita, úmysly, způsobilost a výsledky. V knize postupuje od důvěry v sebe sama přes důvěru ve vztazích až k důvěře ve firmách a ve společnosti. Ukazuje také, jaké chování důvěru vzbuzuje, jaké ji ničí a vyzývá nás, abychom se chovali důvěryhodně a také poskytovali důvěru ostatním.

Téma mě hodně zaujalo, protože jsem dost citlivě vnímám atmosféru ve skupině a v prostředí nedůvěry a podezíravosti se mi fakt špatně funguje. Takže mě potěšilo, že toto téma někdo pojmenoval a věnuje mu pozornost. 

Autor popisuje, že ve vztahu mezi dvěma lidmi (nebo i k institucím) existuje konto důvěry. Svým jednáním na něj ukládáte nebo z něj vybíráte. Čím větší vzájemná důvěra, tím jednodušeji se domluvíte a tím plynulejší může být jakákoliv spolupráce.

Být důvěryhodní, to je rozhodně žádoucí kvalita, já tedy rozhodně chci, aby mi lidé věřili. Stephen M.R.Covey poskytuje srozumitelný “návod”, jak být důvěryhodnými. Není to tak jednoduché, souvisí to s osobními kvalitami a určitou vnitřní poctivostí. 

Samozřejmě mě při čtení i napadalo, jak moc cítím a projevuju důvěru vůči ostatním a co můžu udělat, aby lidé kolem mě cítili, že jim věřím. Myslím, že to není jen v té poctivosti, tedy že toho druhého neošidím, ale i v tom, aby věřil (nebo věřila), že mi na něm (jí) záleží. Opravdu se výrazně lépe jedná s lidmi, o kterých víte, že jsou při vás.

Nejvíc mě zaujala kapitola o vyjasnění očekávání. Dokonce tam doporučuje si věci případně smlouvy sepsat. Ne proto, že by si lidi nevěřili, ale proto, že při sepisování si musí ujasnit svá vzájemná očekávání. Předejde se tak zklamání, když obě strany udělají všechno podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale nevědí, že jejich představy o žádoucím výsledku se liší.

Další citlivé téma pro mě jsou pomluvy. Mluvit hnusně o nepřítomných lidech, to je něco, co velmi špatně snáším. Můžu se pak jen domýšlet toho, co ten dotyčný asi tak říká o mně, když u toho nejsem. Je to pro mě veliký výběr z pomyslného konta důvěry.

Nelíbila se mi jen jedna věc a to je důraz na byznys a také trocha toho amerického chlubílkovství, kdy autor vypráví některé své kladné a žádoucí činy. Ale to může být i moje minus, propagovat se a chlubit moc neumím a možná bych to neměla kritizovat, ale spíš se inspirovat a něco se přiučit.

Knihu rozhodně doporučuju k přečtení. A to zejména těm, kterým záleží nejen na tvrdých ukazatelech, jako je zisk nebo výše příjmu, ale i na spokojenosti vlastní i ostatních lidí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *