Minizvyky, to je útlá knížka, která se zabývá budováním velmi malých návyků, které vedou v důsledku k velkým pozitivním životním změnám.
Hlavním tématem je přesně to, co slibuje titulek: minizvyky. Tedy zvyky nebo návyky tak malé, že jsou skoro až k smíchu – udělat jeden klik, napsat padesát slov, přečíst dvě stránky z knížky. Jsou malé a rychlé, nezaberou víc jak jednu minutu, takže je velmi jednoduché je dodržovat každý den, dokonce i tehdy, když jste ve stresu, unavení, máte spoustu práce, málo motivace a vaše železná vůle si bere dovolenou. Díky každodennímu opakování se nejen buduje návyk, ale zároveň si člověk posiluje svoji pevnou vůli a zvyšuje sebevědomí.
Knížka se skládá ze sedmi kapitol. V první kapitole se dozvíme, jak vlastně autor objevil myšlenku drobných, ale efektivních návyků.
Druhá kapitola je o fungování mozku, který nemá rád změny, miluje rutiny a navyklé způsoby a brání se změnám. Když ho nebudeme rozrušovat obrovskými výzvami, které působí stres, vyhneme se tomu odporu ke změně, kterým se náš mozek snaží zachovat stávající stav. Vlastně je to docela logické: každá změna je potenciální hrozbou, zvlášť velká změna, takže mozek nás takhle vlastně chrání.
Třetí kapitola je věnovaná motivaci a silné vůli. Obojí jsou to nástroje, které považuje za důležité, když chceme něco změnit nebo zlepšit. Motivace má ale jednu nevýhodu: nevydrží dlouho, ve stresu nebo při únavě rychle klesá, nedá se na ni dlouhodobě spoléhat. Silná nebo pevná nebo železná vůle zase vyžaduje spoustu energie a snadno se vyčerpá. Spoléhat při změnách na sílu vůle nebo na silnou motivaci nestačí.
Ve čtvrté kapitole se dozvíme něco o tom, jak budovat dobré návyky a jak je udržovat, ale i to, co nám může v úspěchu bránit i tehdy, když jsou ty cíle a zvyky maličké.
Pátá kapitola vysvětluje, jaké přínosy má dodržování těch malých návyků, třeba lepší pocit ze sebe sama, určitý pocit vítězství nebo úspěchu a taky fakt, že tato metoda pomáhá budovat sebevědomí.
V šesté kapitole jsou další rady a pomůcky k tomu, jak vydržet a nevzdat to. Jak si vytvořit strategii a jak je možné pracovat současně i na více mininávycích nebo jak si vytvořit podpůrné prostředí, které nám pomůže dodržet svá předsevzetí. Jsou ti odkazy na internetové aplikace, protože mobil máme u sebe pořád, tak proč ho nevyužít ke sledování svého úspěchu? I když takový velký papírový kalendář, který visí na zdi, vy si tam každý den odškrtnete splněný úkol, to má taky něco do sebe. Pohled na řadu splněných minicílů vás naplní pocitem sebebevědomí a víry ve své schopnosti.
V sedmé kapitole najdete osm pravidel úspěchu. Nejvíc mě oslovilo hned to první: nepodvádět a nenavyšovat svůj návyk. Pokud je vaším minimávykem jeden klik denně, tak jich klidně můžete udělat víc. Ale nesmíte zvýšit svůj cíl. Protože když budete mít horší den, budete unaveni, ve špatné náladě, bez motivace, tak pořád ještě budete mít dost sil na jeden klik. Ale možná už ne na dvacet nebo třicet. Ten jeden ale stačí, abyste si udrželi návyk. Jde o nastavení v hlavě. Když bude vaším cílem udělat jeden klik, uděláte jich deset, pak jste úspěšní. Když si nastavíte ambiciózní cíl dvacet kliků a uděláte jich jen deset, pak můžete mít pocit selhání. Zbytečně. Stačí nastavit si cíl natolik malý, abyste ho zvládli i za velmi nepříznivých podmínek.
Velmi se mi líbí ten laskavý přístup, se kterým autor obhajuje maličké návyky a ukazuje, jak velký dopad můžou mít, když se každodenně opakují. Kdykoliv se objeví nějaký odpor, je to známka toho, že to přeháníme a je třeba ustoupit a svůj denní cíl zmenšit. V kultuře, kde se oslavuje tvrdá práce, silná vůle, překonávání sebe sama a nemilosrdný tlak na výkon, je fajn vědět, že existují a fungují i metody jemnější a přírozenější.
Zaujala mě i informace, že dobře zvládnuté zvyky jsou skoro bez emocí. Ani záporné ani kladné emoce se tu příliš neprojevují, protože k nim není důvod. Když věci fungují, není potřeba na ně plýtvat energií a vytvářet kolem nich spoustu emocí. Vlastně by to mohl být takový ukazatel toho, že máme určitou činnost dobře navyklou, takže ji děláme automaticky, což znamená i bez nápadného zapojování citů a pocitů.
Můj vlastní příklad toho, jak skvěle funguje postupné osvojování si návyků, rutin a dovedností je vaření. Vařím už spoustu let a celou dobu se vlastně učím jednu dovednost po druhé. Takže když pak jdu připravovat oběd, je to jednoduché, protože opakuju ty navyklé činnosti, které už jsou pro mě jednoduché – jen díky mnoha opakováním. Mistrovství v kuchyni (i jinde) není zázrak, je to jen vytrvalé opakování stále stejných činností. Pak to vypadá jako jednoduché, protože „mistr“ u toho nedělá žádné obstrukce, emoční tanečky, stresy, nadšení, nic z toho není potřeba.
Knížku rozhodně doporučuji každému, kdo se chce zlepšovat raději dlouhodobě a vytrvale než rychle. Obzvlášť dobře se hodí pro každodenní návyky, tedy ty, které opravdu chcete dělat každý den.