Proč sociální permakultura? Permakultura mě oslovila jako smysluplný způsob řešení současných ekologických i sociálních problémů. Přišla ke mně v době, když mi bylo krušno, drtily mě informace o klimatické krizi, ekologické i ekonomické problémy, v soukromém životě taky nic moc. Sledovat videa, kde permakulturníci (tehdy většinou z ciziny) řešili nějaké praktické problémy v zahradě nebo okolo domu, to byl prostě balzám na duši. Místo stížností a hledání viníků se zabývali smysluplnou činností a ještě jim u toho bylo veselo.
Permakultura bývá často vnímána jako záležitost pěstování na zahradě, ale ve skutečnosti je to designový systém, který lze použít na jakýkoliv projekt. Tedy i na projekty, které s žádným pozemkem vůbec nesouvisí.
Skoro každý projekt se ale týká více lidí a pak je neocenitelnou dovedností umět fungovat ve skupině. A to je jedna z oblastí, které se věnuje sociální permakultura.
Sociální permakultura má podle mě dva cíle: uspokojovat lidské potřeby (sounáležitost, respekt, potřebu někam patřit, smysluplnou činnost) a usnadňovat fungování lidí ve skupinách. Jinými slovy s lidmi a pro lidi.
Velmi mi vadí zbytečné konflikty a soupeření a pevně věřím tomu, že v naprosté většině případů jsme schopni se mezi sebou dohodnout. Jen to moc neumíme. Naše kultura dost oslavuje individualitu a soupeření, jenže být osamělým bojovníkem a všechno zvládat sám? Je to nuda, je to smutné a je to strašně náročné. A taky zbytečné. Proto mi sociální permakultura připadá jako cosi nesmírně důležitého a proto věnuju tolik úsilí jejímu šíření.
Proč sociální permakultura?
