Cultural emergence je kniha britské permakulturní lektorky, autorky a průkopnice sociální permakultury Looby Macnamara. V doslovném překladu by to znamenalo cosi jako vynořování nebo vznikání nové kultury. Autorka vychází z toho, že naše současná kultura je zaměřená hodně na spotřebu a neustálý růst, což je ale trvale neudržitelné a vede k devastaci přírody i mezilidských vztahů.
Potřebujeme naši kulturu změnit tak, aby umožňovala lidem naplňovat svoje potřeby a žít spokojeně bez devastace a destrukce. A ta změna musí ze všeho nejdřív proběhnout v nás, lidech. Cílem knihy je dát lidem do ruky takové nástroje, které záměrnou změnu kultury umožní a pomohou ji nějak směrovat a účinně ovlivňovat, a to jak v malých skupinách, jako je rodina, tak i v těch větších.
Kultura je definovaná jako soubor vzorců myšlení a chování, které máme zažité natolik, že se je ani zcela neuvědomujeme. Proto je potřebujeme ze všeho nejdřív pochopit, poznat, uvědomit si, co vlastně systematicky a opakovaně děláme. Tomu se věnuje první část knihy: Challenge and Awaken (Výzva a probuzení). Kultura je něco, co existuje v každé skupině a u každého jedince. Spoustu věcí považujeme za samozřejmé a až teprve při kontaktu s jinou kulturou si uvědomíme, že jinde a u někoho jiného je to možná jinak.
Druhá část knihy má název Move and Invirogate – rozhýbat a udržet v chodu. Hlavním nástrojem tady je Design Web – designová síť, což je dvanáctikrokový postup permakulturního designu, který Looby MacNamara vytvořila. Můj český popis jednotlivých kroků najdete i tady na webu socialnipermakultura.cz. Mně totiž ten postup nadchl, protože je přehledný, strukturovaný a přitom umožňuje značnou míru svobody a tvořivosti. Proto ho používám i pro ty svoje projekty, které nejsou až tak malé, abych si vystačila s jedním listem papíru.
Třetí část knihy má název Nourish and Empower. Zabývá se tím, kde a jak hledat zdroje energie – v sobě i mimo nás. Uvádí tady třeba metodu 8shield – 8 štítů, kterou jsem v češtině zatím nikde popsanou nenašla. A dále Work That Reconnects, což je metoda hlubinné ekologie, o které se na české internetu také hledají informace jen obtížně. Něco jsem našla ve starší knížce Myslet jako hora nebo v knize Aktivní naděje, kterou napsali Joanna Macy a Chris Johnstone a v češtině ji vydalo nakladatelství Alferia, a také v Loobině předchozí knize People and Permaculture, která vyjde v českém překladu pod názvem Vztahy bez hierarchie (Lidé a permakultura).
Měla jsem to štěstí, že jsem se mohla zúčastnit autorčina kurzu, který se věnoval té první fázi: Challenge and Awaken, tedy tomu, abychom si začali uvědomovat, co je to ta kultura, to samozřejmé společenské prostředí, ve kterém žijeme. Důležitým tématem byla privilegia. Často si ani neuvědomujeme, jaké výhody v životě máme, aniž bychom se o ně nějak zasloužili. To, že mám nějaké vzdělání, je díky mému úsilí, ale zároveň je to díky tomu, že jsem se narodila do rodiny, která mě podpořila. Což je takové nezasloužené privilegium. To, že žijeme v relativně bohaté zemi, kde si můžeme dovolit řešit takové věci jako osudy celebrit nebo barva laku na nehty, to taky nevnímáme jako privilegium, i když si to na planetě může dovolit opravdu jen menší část lidí. Dokonce i to, že nám z kohoutku teče čistá voda, není všude samozřejmostí. Jsou místa, kde ženy a děti chodí kilometry daleko pro vodu.
Nejde o to cítit se provinile za to, že se mám lépe, než ostatní. Jde o to uvědomit si ten fakt a myslet na to, že pokud chci, aby se i ostatní nějak zapojovali do společných aktivit, tak jim to musím umožnit. V některých případech se to děje. Např. bezbariérové vchody – to je takový příklad opatření, které umožní vstup i někomu, kdo nemá to privilegium normálně chodit.
Jde také o to vnímat vzorce a systémy, ve kterých žijeme. Když je známe a chápeme, tak pak je můžeme ovlivňovat a udržovat nebo naopak měnit kulturní vzorce. A k tomu celá Cultural Emergence slouží: k tomu, abychom naši současnou konzumní kulturu změnili na něco méně destruktivního a trvale udržitelného.