Jak poznám, že mi něco důležitého chybí?

Jak poznám, že mi něco důležitého chybí? To je dobrá otázka. Můžeme mít tolik různých informací, námětů, nápadů, že jimi budeme zahlceni, a přitom nám cosi důležitého může uniknout.
Pro mě je důležitý vlastní pocit. Když mám pocit, že je toho moc, že se v té spoustě informací neorientuju, že nemám přehled, tak to tak nejspíš je. A řešením je věnovat tomu tolik času, dokud nezačnu mít pocit jakési kontroly a porozumění. Když jsem byla součástí permakulturního projektu na výsadbu stromů a keřů, musela jsem si toho hodně najít, nastudovat, doučit se, prozkoumat. Nikdo mi to nenaservíroval v podobě systematické učebnice. Takže jsem lovila informace, kde se dalo, občas jsem propadala depce z toho, kolik toho ještě nevím. Nicméně bylo to jen období zdánlivě chaotické, ve skutečnosti je to nejspíš přirozený způsob, jak se učit. Já jen mám ze školy zafixovaný ten školní rozvrh a osnovy a připadá mi ten živelný způsob získávání informací chaotický, ale on je také pružný, je snazší reagovat na aktuální situaci a třeba nezkoumat to, co už znám, a rychle se přesouvat tam, kde ještě cítím nedostatek.
Tahle metoda – spoléhat na vlastní úsudek a pocit – je skvělá, zejména pokud si umíte věřit a pokud jste schopni přijmout i riziko chyby. A někdy to chce fakt dopřát si čas a nic neuspěchat. Vzpomínám si, jak jsme dostali za úkol připravit záhon. Když jsme se ale ptali, kde přesně ten záhon bude a jestli už je jasné, jak to bude vypadat kolem, kde bude cesta, kde bude bydlení apod., tak se ukázalo, že koncepce toho místa ještě není jasná a tudíž nám nikdo nedokáže s jistotou říct, které místo je nejvhodnější. Mohli jsme si vybrat kterékoliv místo, ovšem s tím rizikem, že to pak bude překážet nebo se záhon bude přesouvat. Bylo to na jaře, ideální doba pro zakládání záhonů a výsadbu, ale my jsme se rozhodli pěstovat rostliny v nádobách, raději než abychom budovali něco, co ještě nebylo ujasněné.
Taky se můžu zeptat někoho zkušenějšího. Nebo možná nemusí být tak zkušený, stačí jen, že má jiný pohled a řekne nám věci, které nás nenapadly nebo jsme je považovali za samozřejmé. Může se stát, že nám druhý člověk bude náš názor nebo záměr rozmlouvat. Pokud jste fakt pevně rozhodnuti něco udělat, ptejte se pak těch lidí, kteří vás podpoří, ne těch, kteří vás budou brzdit.
Nakonec ale stejně budu muset přijmout riziko, přestat hledat a začít realizovat. Naprosto chápu každého, kdo chce být dokonale připraven, kdo chce mít jistotu, že na nic nezapomněl, že mu nic důležitého neuniklo. Jenže jistoty nejsou. Jediná jistota je, že nic jistého nemáme a že cokoliv děláme, můžeme taky zvorat. Zvlášť když si v hlavě vytvoříme úžasný ideál, tak realita bude nejspíš méně růžová. Přesto to může být velmi úspěšný projekt i když se bude odchylovat od našeho snu.

Publikováno
V rubrikách BLOG

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *