Bezpečí nebo dusno

Před časem ke mě doplul článek o tom, co mají společného úspěšné týmy. Nebylo to v tom, že by členové byli geniální. Bylo to v atmosféře, která v těch týmech panovala. Atmosféra bezpečí, kdy člověk může bez obav říct svůj názor nebo riskovat chybu. Když máte něco tvořit, tak potřebujete věci zkoušet, a něco prostě fungovat nebude.
Opakem bezpečí je dusno. Nevíte, co říct nebo udělat, abyste něco nezvorali. Reakce ostatních jsou nevyzpytatelné a pravidla nejasná. Člověk si připadá jako blbec.
Co se ve mně děje, když je dusno? Budí se ve mně obranné reakce. Než něco řeknu, tak si to několikrát promýšlím. A dost často mlčím, protože nechci riskovat nepříjemnou reakci. Nejsem bojovný člověk a nemám chuť pouštět se do diskuzí, kde cílem je spíš dokázat si svoji převahu než dojít ke smysluplnému řešení.
V dusné atmosféře funguju na jistotu, dělám jen to, co musím. Za takových okolností se dají dělat mechanické rutinní činnosti, protože je to jakási jistota v nejisté situaci. Ale kreativita? To fakt ne. Dává to celkem smysl. V nebezpečí je třeba neriskovat a raději se držet osvědčených postupů.
Problém je, když se dusno ve skupině stane standardem. Pokud vás za to platí, tak to možná ještě snesete. I když si kus své tvořivosti a energie necháte pro sebe. Pokud se jedná o dobrovolnou nebo zájmovou činnost, tak se na to dost pravděpodobně vykašlete. Proč setrvávat v nepříjemném prostředí, když nemusíte?

Kdo a proč dělá dusno? A je to problém konkrétních lidí nebo situací? Jsou nějací „dusiči“ a naopak „oběti“, které něčím vyvolávají averzi. Chce se mi věřit, že jde hodně o situaci, o nastavení pravidel nebo fungování skupiny. Protože pokud to tak je, pak můžeme na bezpečné atmosféře ve skupině pracovat. Vědomě tvořit prostředí, kde je normální udělat chybu, říct kravinu, položit „hloupou“ otázku.

Soutěživost je prý tím, co nás motivuje, a díky čemuž jsme výkonní. Mám k tomu velké výhrady. Zejména tehdy, když bychom soutěživost viděli jako JEDINOU nebo HLAVNÍ motivaci.
Příkladem může být fotbalové mužstvo. Jasně, že chce vyhrát a dokáže se o to „poprat“. Ale uvnitř týmu musí být spolupráce a souhra.

Publikováno
V rubrikách BLOG

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *