17. listopad

Státní svátek 17. listopadu jsem strávila v Praze. Líbí se mi totiž, jak velkolepě se to slaví na Národce i na Václaváku, zatímco u nás ve městě se – aspoň pokud vím – neděje nic.

Ten den v roce 1989 jsem bydlela také mimo Prahu, v malé obci, byla jsem čerstvě po vysoké škole, čerstvě vdaná, čekala jsem svého prvního syna a chystala se na mateřskou. Události ale dolehly i tam, také jsme demonstrovali, i když to bylo značně mírumilovné a poklidné. Žádné policejní zásahy, nic takového. Co si myslel ředitel továrny, kde jsme tehdy pracovali, to samozřejmě nevím, brzy ho nahradil člověk, který se nebál vystupovat na těch veřejných setkáních. Dodnes je to pro mě připomínka toho, jak se do té doby průměrný člověk dokáže dostat nahoru, když je tomu příznivá doba nebo když se děje spousta změn a člověk v nich dokáže fungovat.

První roky po revoluci jsem vnímala, jak se snažíme dohnat všechno to, co jsme do té doby nemohli. Komunisti neměli rádi jakékoliv náboženství, po roce 1989 se kromě katolické církve začaly objevovat různé další víry a duchovní směry. Zaujalo mě tehdy třeba vegetariánství a experimentovala jsem s různými výživovými směry. Obrovskou změnou byla možnost veřejně říkat věci, za které do té doby hrozily tresty a postihy, i když já jsem žádný velký rebel nebyla. Ale velmi mě zaujala možnost podnikání a hned jsem si taky zařídila živnostenský list, který mám dosud, i když jsem většinou byla zaměstnaná.

Pamatuji si, jak všichni využívali možnosti cestovat a jezdili na výlety do západní Evropy. Bylo tam pro nás tehdy hodně draho, takže se běžně dělali zájezdy s cestováním v noci, denním pobytem v bohaté cizině a svačinou nabalenou z domova. Mně se v březnu 1990 narodil syn a měla jsem tedy zcela jiné starosti, takže jsem žádný z těchto výletů neabsolvovala. 

Devadesátá léta ale musela být jistě dobou žní pro lidi bez skrupulí a s ostrými lokty. Tak jako vždycky, když se věci rychle mění a nezbytně je doprovází určitá míra chaosu. Když se dokážete rychle zorientovat a přizpůsobit měnícím se situaci, vyjdete z ní lépe. Což se vlastně děje i teď, za covidu. Jsou lidé, kteří na současnou situaci těžce doplácejí. A pak jiní, kterým přinesla nové příležitosti. Četla jsem článek, kde několik podnikatelů na volné noze sdílí své dojmy z roku 2020. Shodují se v tom, že zpočátku to byl šok, ale pak se objevily nové možnosti a oni začali těch nových příležitostí využívat. Když se tato odolnost, pružnost neboli rezilience (takové hezké nové módní slovo) spojí s etikou (tedy neprodat se za každou cenu), pak je to moje představa ideálu. Covid sice jednou přejde, naučíme se s ním žít, ale přijdou jiné změny a možná i dost drsné, tak je fajn s nimi počítat. 

@ivana_mertova

Pražský hrad ##praha ##zapadslunce ##zapadslunce🌞 #:-) ##prague

♬ původní zvuk – Ivana_Mertova
Publikováno
V rubrikách BLOG

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *