16. Proces zpětné vazby

Zpětnou vazbu můžeme dělat prakticky na cokoliv, na co máme vliv.
Můžeme revidovat a hodnotit jakoukoliv dohodu nebo proces (třeba meeting nebo akci) nebo fungování člověka v nějaké roli.

Zpětná vazba je buď posilující nebo oslabující.
Pozitivní=posilující=vede ke změně.
Negativní=oslabující= vede ke stabilizaci.


Zpětná vazba má čtyři kroky:


Co se podařilo?
Je důležité začínat tím, co se povedlo, protože na tom se pak dá dál stavět. Je to jako pevná půda pod nohama. Pokud poskytujete zpětnou vazbu člověku, tak mu to dodá pocit, že něco vykonal, že v té roli odvedl kus práce. Na rozdíl od kritiky, která je spíš vnímána jako poukázání na nedostatky, zpětná vazba nemá člověka vydeptat a demotivovat.


Co by mohlo být lepší?
Vždycky se dá něco zlepšit. Zejména proto, že jsem se v průběhu času něco nového naučili a získali informace a dovednosti, které jsme dřív neměli.
V tomto bodě mohou vyvstat hodně nepříjemné emoce, protože se často poukazuje na to, co je „špatně“, a to se samozřejmě lidí silně dotýká. Všichni chceme být kompetentní, schopní a uznávaní, takže poukazování na to, co bychom měli zlepšit, nám vadí. Hodně pomáhá, když se zaměřujeme čistě na konkrétní činnost, nikoliv na člověka. Je lepší říct: „tomu článku nerozumím“, než „ty vždycky píšeš nesrozumitelně“.


Jaká je vize?
Všechno, co děláme, by mělo nějak zapadat do našich dlouhodobějších vizí. Mělo by to nějak naplňovat naše potřeby nebo touhy. V tomto kroku si můžeme tuto souvislost uvědomit a cítit se tak motivovanější. Nebo naopak zjistíme, že daná činnost nebo role je v rozporu s vizí skupiny nebo člověka, a pak je to důvod k přehodnocení.


Jaké jsou další kroky?
Jaké další konkrétní věci můžeme udělat?


Zpětnou vazbu si může člověk dělat i sám pro sebe. Někdy není zrovna příjemné zjistit, že se nechováme podle svých předsevzetí. Třeba když si začnu měřit čas, který strávím prací, a čas, kdy hraju počítačovou hru, tak možná zjistím, že se flákám mnohem víc, než si připouštím. Nebo když si začnu zapisovat všechno, co jím, a uvědomím si, že ta moje kila navíc fakt nejsou z vody, a že s tím musím něco dělat.