Když se hlasuje, máte tři možnosti:
– ANO
– ANO, ALE (mám nějakou obavu, připomínku…)
– NE, BLOK
ANO znamená, že s návrhem souhlasíte a budete ho podporovat nebo se na něm podílet.
ANO, ALE znamená, že máte nějakou obavu, se vám to moc nelíbí nebo že se toho nebudete účastnit, ale nevadí vám, když se návrh zrealizuje.
NE neboli BLOK se používá tehdy, když jste proti tomu, aby návrh prošel.
Návrh je přijat tehdy, když všichni vyjádří ANO nebo ANO, ALE, tedy když ho nikdo neblokuje. V sociokracii stačí jeden člověk, který řekne NE, a návrh nemůže projít. Ten dotyčný musí svůj postoj vysvětlit a měl by mít nějaký racionální důvod např. odporuje to zákonu, porušuje to naše hodnoty, nemáme na to kapacity, nejde to technicky zrealizovat apod. V takovém případě je možné návrh buď na místě upravit nebo vrátit navrhovateli k přepracování nebo danou aktivitu nerealizovat.
Konsensus je nadšený souhlas. Konsent znamená, že nikdo návrh neblokuje. Dosáhnout toho, že všichni budou nadšení, to je obtížné. Ale dosáhnout toho, že návrh bude pro každého přijatelný, to je mnohem reálnější.
Co je špatného na obvyklém hlasování pro/proti? Je to sice rychlý proces, ale zužuje možnosti, protože nepodporuje změnu návrhu. Ta rychlost může vést k uspěchanosti. Někdo přijde s návrhem, v zájmu „efektivnosti“ se rychle odhlasuje, ale pokud chybí prostor pro diskuzi, vyjadnění nebo připomínky, pak se to může projevit při realizaci návrhu bude mu ve skupině chybět podpora. Také proti sobě staví dva tábory na ty, kdo souhlasí a ty, kdo jsou proti vyvolává nespokojenost těch, kdo byli přehlasováni. Pokud chci, aby skupina fungovala jako tým, pak také chci podporovat to, co ji drží pohromadě, nikoliv to, co ji drolí.